Malé radosti ve vědeckofantastickém stylu

Seznam knih, které bych si chtěla jednoho dne hrdě umístit na poličku, je velice dlouhý. A i když ho nemám nikde zaznamenaný (což bych možná měla napravit, protože pak v listopadu vždy sáhodlouze vzpomínám na to, co že jsem to vlastně chtěla Ježichovi zase předhodit), den co den na něj může každým okamžikem přibýt něco nového. A tak ten fiktivní cár papíru dostává rozměr nekonečna.

Nejsmutnější ale je, že i když je těch knih skutečně mnoho a já právě mám možnost si některou z nich pořídit, velmi často se stává, že nad tím mávnu rukou a řeknu si, že to ještě přeci počká. Kdo by se pak divil těm zbytečným duševním slzám, když se ukáže, že kniha je beznadějně vyprodaná a nekoupitelná. A pak nastává takové to sebezpytné nadávání si do idiotů.

Plochozemě - Edwin A. Abbott (170,-)
Robokalypsa - Daniel H. Wilson (70,-)

Nastal tedy čas to zase jednou prolomit a já si s radostí odškrtla další vytouženou maličkost ze svého listu zbytečně (ne)splněných přání.

Domů jsem si nakonec tedy přinesla Plochozemi. Pravděpodobně o ní nikdo moc neslyšel, což je myslím škoda, a přitom se jedná o jedno ze základních děl britské sci-fi literatury; o novelu, jež spatřila světlo světa z polic knihkupců již v roce 1884. Z části filozofické dílko na necelých 130 stranách, které vypráví o světě a lidské společnosti vystavěné na geometrickém principu magické jednoduchosti plochy. Připadá mi to originální, neotřelé a v podstatě neuvěřitelné. Neuvěřitelné ve světě 21. století, kde 3D technologie není jen snem či výmyslem bláznů. Možná si to, aniž bych zatím knihu četla, až příliš kvalitativně idealizuji, ale jsem zkrátka nadšeně zvědavá na práci, která byla publikována ještě před teorií relativity. Nejsem zatížená na hardcore sci-fi a nepotrpím si na vědeckotechnické detaily, ale na tohle se skutečně těším. A i kdyby se mi to nelíbilo, ta grafická podoba je nádherná a je mi úplně jasné, že bych neměla srdce ji prodat či jinak násilně vyřadit.

Druhým svazkem, který jsem zkrátka musela přihodit do košíku, bylo rovněž sc-fi - Robokalypsa. Popravdě jsem od toho mnoho neočekávala a to nejen proto, že se kniha dostala do výprodeje za pár korun, ale i proto, že autorova druhá kniha byla určena dětem. A jak je dobře známo, kdo píše pro děti, nemá už moc šancí chytit se i v odvětví pro dospělé a jen tak se nezbaví tendence považovat čtenáře za debila, u kterého mu projde každá banální chybička. Sice to není na fotce až tak zjevné, ale v současnosti jsem zhruba v polovině (viz. malý fialový samolepící papírek vpravo nahoře). Stylově je kniha prostá, autor se vyhýbá technickým termínům a vůbec je kniha psána spíše pro masy, což mě od inženýra robotiky upřímně zklamalo. Nějaká ta technická poznámka by totiž určitě neuškodila, zvláště v příbězích s vědci v hlavních rolích. Největší překážkou by pro někoho mohl být samotný koncept "děje", který je rozložen do souboru samostatně stojících příběhů jednotlivých přeživších, jež líčí čtenáři své prosté zážitky a to, jak unikli masovému vraždění. Pro někoho, kdo není nakloněn literární a autorské pestrosti to zřejmě tedy není, ale pro lidi jako jsem já, nebo pro ty, kterým se líbila kupříkladu Světová válka Z, to je myslím lehce nadprůměrné zábavné čtivo, které toho sice moc novátorského nedá, ale člověk si při tom docela odpočine.

Takže tím bych to dnes celé ukončila a zase někdy načtenou.