pondělí 28. září 2015

28. září: Zatmění měsíce

Na jaře jsem tu psala, jak mi bylo docela líto, že jsem zmeškala zatmění slunce. Ne, že by se bez toho nedalo žít, ale proč se na nějaký ten nevšední úkaz nepodívat, že? No a něco podobného se odehrálo i dnes k ránu.

Nejsem si jistá, kolik lidí o tom vědělo, přeci jen to není tak "cool", jako v případě slunce, ale pokud jste to nezaregistrovali, okolo třetí až páté hodiny ranní probíhalo úplné zatmění měsíce. Já osobně šla spát a většinu z toho neviděla, ale našla jsem si na internetu čas, kdy se měl celý proces dostat do hlavní fáze a nastavila si budík tak, abych se mohla alespoň na ni kouknout. Takže mi mobil zazvonil ve čtyři ráno a já se šla na tu show podívat. 

V tu dobu byl z měsíce jasně vidět už jen srpek a zbytek se pohroužil do tmy. Bylo to tak zvláštní jít usínat za takřka kompletního úplňku a vprostřed noci vidět pouze jeho zlomek. Na rozdíl od zatmění slunce však to měsíčné trvá i několik hodin a zkuste si bez dalekohledu mžourat na ten neuvěřitelně vzdálený jasný bod na nebi a nezačít po chvíli švidrat. Proto jsem se také rozhodla podívat se jen na tu zásadní pasáž.

Plně zatažený měsíc měl takovou hnědou až růžovou barvu. Popravdě jsem si myslela, že v článku, který jsem předtím pročítala, budou přehánět, ale skutečně se měsíc zastíněný Zemí zbarvil do načervenalých tónů. To celé doplnil krásný výhled na kompletní hvězdnou oblohu, kde se krásně předvedlo nejedno známé souhvězdí.

Nakonec jsem u pozorování vydržela zhruba dvacet minut. Ne, že bych nezvládla zírat trochu déle, ale přibližně kolem 4:20 se nad naší obcí nebe nekompromisně zatáhlo a vzhledem ke slabé intenzitě vzdušných proudů bylo jasné, že se hned tak ty naducaná tlustá skla neodvalí. Takže jsem šla zase spát.

No, jsem ráda, že jsem měla tu možnost se na něco takového podívat. Jsem ráda, že vesměs vyšlo i počasí. A jsem ráda, že jsem nebyla líná vyhrabat se z postele. Těch dvacet minut za přerušený spánek stálo.

středa 16. září 2015

Začínám strašit s prosincem

Sotva jsem nastoupila do školy, už na mě čekal další "balíček". Vlastně jsem se nemohla dočkat, až se zase dostanu do Brna a přivezu si domů nějaké ty nové papírové miláčky. No a nebyla bych to já, abych už nezačala shánět i dárky na prosinec.

Že zbytečně plaším a straším? Jen si vzpomeňte, jak je nemožné dostat se do LK v předvánočním čase. Všude zacpané uličky kde se jeden zákazník druhému nevyhne ani v době klidu a vůbec agresivní jedinci kam se podíváte. Každý rok to samé. Každý rok naprosto stejné. Proto nakupuji s předstihem a proto pro mě pak prosince znamená většinou to, co leden - cesty domů a do školy a vyhýbání se centru obloukem. Jen někde splašit infantilní balící papír (loni a předloni jsem své dárky poznamenala motivem plyšového medvídka) a stužky, a mám vystaráno. No stres, jen kapr, bramborový salát a skripta. 


Zabít nebo milovat - Kresley Cole (61,-)
Závod o život - Kresley Cole (61,-)
Nedostižný přízrak - Kresley Cole (61,-)
Cesta zrady - Laura Joh Rowland (79,-)

Dárky:
Kalypso - Ed McBain (59,-)
Osm černých koní - Ed McBain (59,-)
Přízraky - Ed McBain (59,-)

neděle 13. září 2015

Hle - text!

Znáte to? Máte napsat esej, otevřete proto Word, nějaké základní termíny pro přesnost dohledáte na internetu a pak začnete o zadaném tématu "inteligentně" polemizovat. (V mém případě o Lisabonské smlouvě.) 

Čučíte do Wordu, kurzor bliká a z klávesnice se na Vás šklebí desítky písmen, číslic a interpunkčních znamének. V hlavě prázdno jako v tom hrnku s želvičkou, o který jste si ještě před půlhodinou hřáli dlaně. Žádná myšlenka, žádný nápad, jen to protivné slunce, co svítí přímo do očí. A Vy se nemůžete zvednout, protože jste nedokázali před lety podat dostatek argumentů pro to, abyste dostali noťas namísto stolního počítače. 

A jen tak sedíte a čumíte a nevíte co by, až Vás napadne: "Tak se rozepíši nad něčím jiným." 

Otevřete blogger, dáte "nový článek" a začnete psát o tom, jak momentálně vypadá Vaše zoufalá situace. Klávesnice najednou není úhlavní nepřítel a i v tom editoru se nachází víc než ten skomíravě poblikávající kurzor. Hle - text!

Zahřívací kolo máme tedy z krku a můžeme se vrhnout na něco konstruktivního, co zaručí Váš další postup studiem. Jenže...

Kurzor stále bliká a inspirace nepřichází. Takže co zbývá? Pustit si film a doufat, že to přijde příští víkend, protože nesnášíte stres a nechcete se trápit na poslední chvíli v říjnu. Zvlášť, když Vám eseje jdou a prochází Vám v nich i drzost nejvyššího kalibru. Protože co? Protože většina "zlých" profesorů miluje opozici.

úterý 8. září 2015

Česká vs. americká zombie apokalypsa (srpen 2015)

Kam se ten srpen poděl? Připadá mi jako včera, kdy jsem psala souhrnný článek o červenci, a najednou tu je další měsíc. Nějak to uteklo. Srpen je nenávratně pryč a spolu s ním i mé poslední letní prázdniny se statusem studenta. Příští rok snad budu mít už stálou práci, plat, ze kterého se dá něco málo ušetřit a kdo ví, třeba se i konečně odstěhuji "do vlastního". Uvidíme.

S tím, co jsem za srpen přečetla spokojena nejsem. Říkám to rovnou. Ale hlavu nevěším. Co jsem začala zase jezdit do města, pomalu ale jistě se vracím ke čtení v MHD. V posledním týdnu jsem navíc opět pocítila takovou tu čtenářskou vášeň pro četbu a dokonce se i těšívám, až si vyšetřím chvilku na sezení v křesle pod lampou. Škoda jen, že si nemohu dovolit noci probdít, protože právě v noci se mi teď čte nejlépe, což ovšem znamená, že toho času až tak k dispozici není.

Navíc jsem se pustila do menšího předělávání knihovny, takže tu teď mám, lidově řečeno, bordel jako v tanku. Jenže to k tomu asi patří, když se jeden snaží trochu více zorganizovat ten svůj život a vše co s ním souvisí.


Čisté radosti mého života - Jan Šmíd
Dobrák - Jiří Kulhánek (ebook)
Staré dobré časy - Robert Kirkman, Tony Moore 

pátek 4. září 2015

Letní přistěhovalci

Vzhledem k tomu, že se přes léto, tedy pokud tam nemám zrovna brigádu, do města moc nedostanu, šance že mi něco málo přibude v knihovně značně klesá. Ale je to jen dobře. Však si toho jinak v průběhu roku opatřím víc než dost.

Jediné, co mě ale trápí je fakt, že nějak nestíhám kupovat hlavně ty knihy, které doopravdy "potřebuji". Nedoplňuji série, neberu kousky od oblíbených spisovatelů a pak najednou zmizí z knižních pultů a já si začnu nadávat. Jenže ono je to docela těžké, když máte za jednu z těch knih vypláznout najednou tři stovky. 


Nebe v plamenech - Emmy Laybourne (59,-)
Newtonovo dělo - J. Gregory Keyes (195,-)
Nemilovaní - John Saul (44,-)
Trápení - Richelle Mead (89,-)