Na jaře jsem tu psala, jak mi bylo docela líto, že jsem zmeškala zatmění slunce. Ne, že by se bez toho nedalo žít, ale proč se na nějaký ten nevšední úkaz nepodívat, že? No a něco podobného se odehrálo i dnes k ránu.
Nejsem si jistá, kolik lidí o tom vědělo, přeci jen to není tak "cool", jako v případě slunce, ale pokud jste to nezaregistrovali, okolo třetí až páté hodiny ranní probíhalo úplné zatmění měsíce. Já osobně šla spát a většinu z toho neviděla, ale našla jsem si na internetu čas, kdy se měl celý proces dostat do hlavní fáze a nastavila si budík tak, abych se mohla alespoň na ni kouknout. Takže mi mobil zazvonil ve čtyři ráno a já se šla na tu show podívat.
V tu dobu byl z měsíce jasně vidět už jen srpek a zbytek se pohroužil do tmy. Bylo to tak zvláštní jít usínat za takřka kompletního úplňku a vprostřed noci vidět pouze jeho zlomek. Na rozdíl od zatmění slunce však to měsíčné trvá i několik hodin a zkuste si bez dalekohledu mžourat na ten neuvěřitelně vzdálený jasný bod na nebi a nezačít po chvíli švidrat. Proto jsem se také rozhodla podívat se jen na tu zásadní pasáž.
Plně zatažený měsíc měl takovou hnědou až růžovou barvu. Popravdě jsem si myslela, že v článku, který jsem předtím pročítala, budou přehánět, ale skutečně se měsíc zastíněný Zemí zbarvil do načervenalých tónů. To celé doplnil krásný výhled na kompletní hvězdnou oblohu, kde se krásně předvedlo nejedno známé souhvězdí.
Nakonec jsem u pozorování vydržela zhruba dvacet minut. Ne, že bych nezvládla zírat trochu déle, ale přibližně kolem 4:20 se nad naší obcí nebe nekompromisně zatáhlo a vzhledem ke slabé intenzitě vzdušných proudů bylo jasné, že se hned tak ty naducaná tlustá skla neodvalí. Takže jsem šla zase spát.
No, jsem ráda, že jsem měla tu možnost se na něco takového podívat. Jsem ráda, že vesměs vyšlo i počasí. A jsem ráda, že jsem nebyla líná vyhrabat se z postele. Těch dvacet minut za přerušený spánek stálo.
