(Nejen) naježeno

(Všimněte si těch světýlek vzadu. Jo, jsem pozér. Ale nestydím se za to.)

Včera jsem absolvovala poslední zkoušku semestru, takže si teď dávám dva či tři dny oraz, kdy nebudu vůbec na nic z mých povinností myslet a ani nic dělat. Budu se jen válet, válet a válet, a tak mě napadlo, že bych konečně mohla napsat i něco aktuálnějšího na blog.

Snad není vášnivého čtenáře, kterého by kdy urazilo, že z balícího papíru vytáhl knihu. Ani já nejsem výjimkou. Ale protože mám dost široké čtenářské pole působnosti a jednou za pár let se zaměřím na zcela nové autory, nikdo neriskuje hloupý tah slepého nadělování, a proto jsem každoročně žádána o seznam toho, co by mi udělalo radost. Proto, aby to bylo alespoň trochu napínavé, ony seznamy bývají skutečně(!) dlouhé. Přesto ale, že se většinou jedná o desítky položek, pokud naleznu pod změtí zelených větví alespoň tři balíčky, beru to prakticky jako zázrak. Letos se ovšem událo něco neočekávaného a knižně se rozdal i ten Ježich, od kterého bych to ani v nejmenším nečekala. (Tedy čekala, ale nečekala bych, že se TAK rozšoupne.)

Černá díra v čase (listopad 2015)

Nevím proč to prostě dělám, ale poslední čtvrtrok vždy napíši článek a pak ho neuveřejním, byť už k němu třebas ani nemám co dodat. Takže si užijte další ztráty a nálezy. Snad už v záložce konceptů nic dalšího nevyhrabu.

Jen aby se neřeklo, a taky abych měla pro každý měsíc alespoň nějakou tu poznámku, rozhodla jsem se Vás osvítit v otázce mé čtenářské absence během listopadu. Tím spíš, když jsem předešlý měsíc básnila o tom, jak opět začínám číst.

#2 Co život dal a vzal (říjen/listopad 2015)

A jak jsem slíbila, mám tu pro vás i druhou várku vypíchnutých bodíků ze života, která vás možná nebude ani nijak zvlášť zajímat, ale mám zrovna psací náladu, tak mi to neberte. Jak rychle to vystavím po premiéře článku prvního ale netuším.

Pokud si dobře vzpomínám říjen utíkal příšerně pomalu a listopad zase neuvěřitelně rychle. Ani jsem se nenadála a už byl zase prosinec. Jak to, že ten letošní rok uběhl tak rychle? Připadá mi, jako včera, co jsem byla zapalovat na dušičky svíčky na hřbitově.