Tak teď to tu bude asi vypadat, že jsem se celý měsíc jakožto čtenář absolutně flákala. Pravda to je ovšem pouze z půlky. Za celý měsíc jsem si odškrtla pouze jednu jedinou knihu (*ve skrytu duše poraženecky pláče*), to je pravda, ale nedá se říct, že bych vůbec nic nepřečetla. Přečetla. Ale od každého tak nějak trochu.
Z cyberpunkové sbírky Gamedek II: Prodavači lokomotiv, jsem konečně dočetla první povídku, která má rozsah přibližně 80 stran a načala povídku druhou. První sbírka se mi hrozně líbila, přečetla jsem ji prakticky naráz, ale dvojka je o hodně slabší, náročnější na koncentraci a ani rozvržení samotných povídek mi nepřipadá vůbec šťastné. Proto s tím neustále bojuji a nějak ne a ne se začíst a když už to vezmu do rukou, je to spíš z donucení, a to se mi vůbec nelíbí.
Rozečetla jsem i třetí díl ze série Alex Craft: Vzpomínky stínů, která mě zase neuvěřitelně chytila a během chvíle jsem se tak dostala k desáté kapitole. Rozečetla jsem ji ale až ke konci měsíce a navíc jsem se jí věnovala prakticky pouze v MHD. Další důvod, proč jsem ji nedočetla byl i ten, že jsem se před ní rozhodla konečně dorazit i třetí Tinu Salo: Past na Medvěda, kterou mám ve čtečce rozečtenou snad už od února a která mě šíleně nebaví. No, ale dostala jsem se z nějakých 10% na 63%, takže to snad už v říjnu dorazím a celkově se toho zbavím, protože je podle mě tahle série totální odpad, byť mám autorku jako povídkářku docela ráda.
Pošoupla jsem se i ve třetím Percy Jacksonovi: Prokletí Titánů, kde jsem na 60%. A co si budeme nalhávat, není to nic převratného. Jednička byla jízda, dvojka byla takové průměrné cosi a tohle nemá daleko ke spláchnutí do odpadní roury. No ale co už.
O něco málo jsem se posunula i v Lživých zrcadlech od Lukjaněnka, ale vzhledem k tomu, že se jedná o rereading, nijak na to nespěchám. Louskám to průběžně po nocích v posteli či křesle a bavím se tak jako s tímto autorem vždycky.
Naivně jsem myslela, že mi krizi zachrání lehoučká Meg Cabot se svou V kůži supermodelky II, ale ani tomu jsem moc na frak nedala. 3% a šlus. Podobně jsem nakousla i Cestu krve II od Jiřího Kulhánka a marně se pokusila dostat za zakletou dvanáctou stranu prvních Hunger Games.
Tím vším chci tedy říct, že ne že bych se vůbec nesnažila a na čtení úplně zanevřela, ale pouze jsem nic nedokázala dotáhnout do konce. Jediné, co jsem zvládla pokořit, byla další Mercy Thompson, u které mám po prvních čtyřech svazcích vcelku jasno, že si jednoho dne sérii pořídím i ve fyzické podobě. Spěchat na to nebudu, zase až tak nutně to mít na polici nepotřebuji, ale jednou...
Mercy Thompson IV: Zkřížené hnáty (Patricia Briggs)
Což o to, Patricia Briggs psát umí. Umí, ale jen pokud o tom skutečně něco ví, pokud to má zažité a pokud je to něco, co má skutečně ráda. Obávám se ale, že v okamžiku, kdy "kojotí" sérii uzavře, a rozhodne se pustit do něčeho mimo její okruh zájmů, nedokáže přinést nic nového a kvalitou sklouzne spíše do té hůře hodnocené skupiny autorů (s Alfou a Omegou zkušenosti nemám).
První díl této série byl skvělý a třetí mě překvapil svojí surovostí, kterou jsem až v takovém rozsahu neočekávala. To, že se se svou postavou autorka mazlit nebude, bylo velikým plusem, který jsem uvítala. Problém ale nastal u druhého a čtvrtého dílu, kdy se dějová linka stočila k otázce upírů. Ať se totiž autorka snaží jakkoliv, to co se netýká vyloženě vlků, ale upírů a vlastně i fae, jí kvalitně zpracovat nijak zvlášť nejde. Ony díly jsou nemastné, neslané, dějem velmi průměrné a tak nějak z nich není cítit, že by upíři byli skutečně TAK zlí, jak se je Patricia snaží vylíčit.
Jsem tedy pro to, aby se autorka dále věnovala šelmám psovitým a na ty lidské si raději nechala zajít chuť. Protože psům evidentně rozumí, ale čemukoliv humanoidnímu už tak docela ne. Také ta "romantická" linka není úplně košér a v neposlední řadě mě i mrzí, že traumatizace z předešlého dílu nakonec tak nějak vyšuměla do ztracena a přišlo mi, že ji autorka zapomněla do pokračování pořádně zapracovat a jen ji tak ledabyle prošla a přešla, aby se neřeklo.
Celkový děj čtvrtého dílu pak byl... divný. Celé je to takové zbytečné, natahované a ve svém základu vlastně úplně pitomé. Najednou se na "kladné" straně objevují nové postavy, o kterých jsme ani neslyšeli a autorka automaticky očekává, že jen proto, že kdysi sehráli v minulosti Mercy nějakou tu roličku, budeme s nimi automaticky soucítit a rádi poslouchat jejich problémy. Dítě, nevěrná matka a pochybný otec, do toho banda upírů, co nemá ráda Mercy a berou ji jako zárodek ohavné křivdy. Najednou se do nezapadající odbočky zaplétá problém, který již byl de facto uzavřen a který nebylo nutné takovým stylem zase načínat a vůbec mi to celé přišlo, že to slouží jen jako chabá výplň na oddech od toho skutečně důležitého. Navíc mi stále ještě vadí ten laxní přístup Mercy k otázce jejího původu. (3/5)
Na závěr bych jen chtěla poznamenat, že tento článek vystavuji spíše z nátlaku svého svědomí, než že bych skutečně měla potřebu něco sem psát. Nerada totiž píši z "donucení", ale prostě se stalo, že i když jsem ho začala vyťukávat do klávesnice už na začátku měsíce, nebyla jsem schopna ho sestavit do takové podoby, aby to nepůsobilo po jazykové stránce tak nějak... divně. Celý tento článek mně samé tedy připadá kostrbatý, nudný, těžkopádný a nicneříkající, což ještě podpořila absolutní neschopnost jakkoliv se textově vyjádřit. Není každý den posvícení a někdy se ani ten Češtin nedostaví. Takže omluvte absenci alespoň náznaku kvality, přimhuřte oko a držte mi palce, ať se příště rozepíši už o poznání lépe.
První díl této série byl skvělý a třetí mě překvapil svojí surovostí, kterou jsem až v takovém rozsahu neočekávala. To, že se se svou postavou autorka mazlit nebude, bylo velikým plusem, který jsem uvítala. Problém ale nastal u druhého a čtvrtého dílu, kdy se dějová linka stočila k otázce upírů. Ať se totiž autorka snaží jakkoliv, to co se netýká vyloženě vlků, ale upírů a vlastně i fae, jí kvalitně zpracovat nijak zvlášť nejde. Ony díly jsou nemastné, neslané, dějem velmi průměrné a tak nějak z nich není cítit, že by upíři byli skutečně TAK zlí, jak se je Patricia snaží vylíčit.
Jsem tedy pro to, aby se autorka dále věnovala šelmám psovitým a na ty lidské si raději nechala zajít chuť. Protože psům evidentně rozumí, ale čemukoliv humanoidnímu už tak docela ne. Také ta "romantická" linka není úplně košér a v neposlední řadě mě i mrzí, že traumatizace z předešlého dílu nakonec tak nějak vyšuměla do ztracena a přišlo mi, že ji autorka zapomněla do pokračování pořádně zapracovat a jen ji tak ledabyle prošla a přešla, aby se neřeklo.
Celkový děj čtvrtého dílu pak byl... divný. Celé je to takové zbytečné, natahované a ve svém základu vlastně úplně pitomé. Najednou se na "kladné" straně objevují nové postavy, o kterých jsme ani neslyšeli a autorka automaticky očekává, že jen proto, že kdysi sehráli v minulosti Mercy nějakou tu roličku, budeme s nimi automaticky soucítit a rádi poslouchat jejich problémy. Dítě, nevěrná matka a pochybný otec, do toho banda upírů, co nemá ráda Mercy a berou ji jako zárodek ohavné křivdy. Najednou se do nezapadající odbočky zaplétá problém, který již byl de facto uzavřen a který nebylo nutné takovým stylem zase načínat a vůbec mi to celé přišlo, že to slouží jen jako chabá výplň na oddech od toho skutečně důležitého. Navíc mi stále ještě vadí ten laxní přístup Mercy k otázce jejího původu. (3/5)
Na závěr bych jen chtěla poznamenat, že tento článek vystavuji spíše z nátlaku svého svědomí, než že bych skutečně měla potřebu něco sem psát. Nerada totiž píši z "donucení", ale prostě se stalo, že i když jsem ho začala vyťukávat do klávesnice už na začátku měsíce, nebyla jsem schopna ho sestavit do takové podoby, aby to nepůsobilo po jazykové stránce tak nějak... divně. Celý tento článek mně samé tedy připadá kostrbatý, nudný, těžkopádný a nicneříkající, což ještě podpořila absolutní neschopnost jakkoliv se textově vyjádřit. Není každý den posvícení a někdy se ani ten Češtin nedostaví. Takže omluvte absenci alespoň náznaku kvality, přimhuřte oko a držte mi palce, ať se příště rozepíši už o poznání lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Napiš. Klidně i ke starým článkům. Zpětná odezva je fajn. :)