Vzhledem k tomu, že se přes léto, tedy pokud tam nemám zrovna brigádu, do města moc nedostanu, šance že mi něco málo přibude v knihovně značně klesá. Ale je to jen dobře. Však si toho jinak v průběhu roku opatřím víc než dost.
Jediné, co mě ale trápí je fakt, že nějak nestíhám kupovat hlavně ty knihy, které doopravdy "potřebuji". Nedoplňuji série, neberu kousky od oblíbených spisovatelů a pak najednou zmizí z knižních pultů a já si začnu nadávat. Jenže ono je to docela těžké, když máte za jednu z těch knih vypláznout najednou tři stovky.
Nebe v plamenech - Emmy Laybourne (59,-)
Newtonovo dělo - J. Gregory Keyes (195,-)
Nemilovaní - John Saul (44,-)
Trápení - Richelle Mead (89,-)
Nemilovaní - John Saul (44,-)
Trápení - Richelle Mead (89,-)
V prvním letním nákupu jsem si domů nechala donést rovnou dva kousky, přičemž jsem se rozhodla, že zase jednou napravím tu svou neschopnost doplňovat série a pořídila si Newtonovo dělo z dilogie Věk nerozumu. Po knihách jsem pokukovala už když vyšly první recenze (2003), ale až když se mi loni naskytla možnost sebrat v LK za pakatel druhý, byť lehce ušmudlaný, díl, bylo mi jasné, že konečně i na ten první dojde. Ano, za těch 12-13 let si onen svazek zažil i pár krušných chvil, čehož jsou důkazem lehce odrbané rohy a zažloutlá ořízka, ale nad tímhle já vážně brečet nebudu. Jistě, ty rohy zamrzí, ale proč řešit ořízku? Vždyť právě díky žlutým ořízkám se dá leccos získat za pakatel.
A protože mám pod čepicí a určité věci umím logicky předvídat, počkala jsem si na jeden výprodej, ve kterém jsem získala druhý díl k trilogii Monument 14 - Nebe v plamenech. V době, kdy píši tento odstavec, mám knihu již přečtenou a proto mohu na rovinu říct, že se bohužel stalo přesně to, co jsem čekala. Namísto toho, aby si autorka uchovala surovost a realističnost, sklouzla její práce do vod absurdnosti. A právě proto jsem ráda, že jsem počkala na výprodej stejně tak, jako budu čekat i na třetí díl. Tuším, že totiž někdy na podzim uvidíme ve slevách i Cestu pustinou. Těším se.
Zhruba za měsíc jsem pak podnikla nákup druhý. Tedy přesněji - na kolenou jsem odprosila M., jestli by nebyla tak ochotná a nevyřídila ho za mě. Byla, a já se tak mohla láskyplně ňahňat s dvěma dalšími přírůstky.
Jako k hlavní položce jsem se konečně dokopala k Sukubě I: Trápení od Richelle Mead. Kdo se tímto blogem proklikal a pročetl asi ví, jak moc jsem byla zhnusena z posledních tří dílů Vampírské akademie a že ani první tři jsem nebrala jako něco výrazně nadprůměrného. Přesto jsem ale uznala, že Richelle má zábavný styl. Onen styl však nestačí k tomu, aby udělal ze zbytečně dlouhé a nepromyšlené série něco lepšího. Proto VA po třetím díle zavrhuji a nechápu, jak za to někdo může dát plnou cenu.
Když se ale do výprodeje dostala Sukuba, brala jsem to jako pobídnutí. Několik dílů mám ve čtečce už nějaký ten pátek a vůbec byla tahle série to jediné, co mě z Richelliny produkce zajímalo, přesto mi ale trvalo více jak půl roku, než jsem se odhodlala do ní jít i fyzicky. Momentálně mě čeká jedenáctá kapitola a jsem nadšená. Je to spíš pro dospělé, hrdinka je sympatická a vůbec mi připadá, že to je to, co chtěla autorka skutečně psát a kde do toho dala i kousek sebe. Proto jsem neváhala a pokusila se doobědnat i druhý díl. Bohužel se ale zatím nenaskladnil. Snad si série udrží kvalitu, i když tomu vlastně v duchu ani nevěřím.
No a protože byla v knihkupectví letní mánie kolem zlevněných thrillerů, neodolala jsem ani já a trochu se porozhlédla. Thrillery moc nenakupuji. Pár jsem jich kdysi dostala na recenzi a ne že by mě nebavily, ale zjistila jsem, že je to hrozně jednorázová četba, ke které se nemám potřebu už nikdy vracet, byť jsem si ji užila. Mohou být jakkoliv zlevněné a stejně po nich nesáhnu a i když mají občas i detektivní podkres, ještě se mi nestalo, abych z psychologického hlediska, i bez důkazů, pachatele ihned neodhalila. Pobaví, ale dlouhodobě nezaujmou a je to takové zbytečné plýtvání penězi.
Když jsem ale mezi tou záplavou thrillerů narazila na Nemilované, neváhala jsem. Hororů moc nemám a mám k nim podobný přístup, jako k výše zmíněným thrillerům. Nebojím se u nich, Kingovo To mě šíleně nudilo a ten konec... ten konec to úplně zabil. Z toho jsem poznala, jak moc je bublina kolem něj nafouklá. (To už je zajímavější práce jeho syna.) Každopádně ale jako čtenář Johna Saula zatím neznám a tak jsem si řekla, že je nejvyšší čas to s ním prubnout. Tím spíš, že ta obálka je skutečně pěkná, byť bych grafika odpovědného za zvolené fonty nejraději zabila za tu ohavnou kombinaci patkového a bezpatkového písma. Tak zbytečné... Na knihu se rozhodně těším a hádám, že až si nebudu vědět rady s diplomkou, tohle bude pěkná antistresová výplň.
PS: Článek tu měl být už před třemi týdny. Jenže... nějak jsem ho zapomněla publikovat. Gomenasai! ^-^
Zhruba za měsíc jsem pak podnikla nákup druhý. Tedy přesněji - na kolenou jsem odprosila M., jestli by nebyla tak ochotná a nevyřídila ho za mě. Byla, a já se tak mohla láskyplně ňahňat s dvěma dalšími přírůstky.
Jako k hlavní položce jsem se konečně dokopala k Sukubě I: Trápení od Richelle Mead. Kdo se tímto blogem proklikal a pročetl asi ví, jak moc jsem byla zhnusena z posledních tří dílů Vampírské akademie a že ani první tři jsem nebrala jako něco výrazně nadprůměrného. Přesto jsem ale uznala, že Richelle má zábavný styl. Onen styl však nestačí k tomu, aby udělal ze zbytečně dlouhé a nepromyšlené série něco lepšího. Proto VA po třetím díle zavrhuji a nechápu, jak za to někdo může dát plnou cenu.
Když se ale do výprodeje dostala Sukuba, brala jsem to jako pobídnutí. Několik dílů mám ve čtečce už nějaký ten pátek a vůbec byla tahle série to jediné, co mě z Richelliny produkce zajímalo, přesto mi ale trvalo více jak půl roku, než jsem se odhodlala do ní jít i fyzicky. Momentálně mě čeká jedenáctá kapitola a jsem nadšená. Je to spíš pro dospělé, hrdinka je sympatická a vůbec mi připadá, že to je to, co chtěla autorka skutečně psát a kde do toho dala i kousek sebe. Proto jsem neváhala a pokusila se doobědnat i druhý díl. Bohužel se ale zatím nenaskladnil. Snad si série udrží kvalitu, i když tomu vlastně v duchu ani nevěřím.
No a protože byla v knihkupectví letní mánie kolem zlevněných thrillerů, neodolala jsem ani já a trochu se porozhlédla. Thrillery moc nenakupuji. Pár jsem jich kdysi dostala na recenzi a ne že by mě nebavily, ale zjistila jsem, že je to hrozně jednorázová četba, ke které se nemám potřebu už nikdy vracet, byť jsem si ji užila. Mohou být jakkoliv zlevněné a stejně po nich nesáhnu a i když mají občas i detektivní podkres, ještě se mi nestalo, abych z psychologického hlediska, i bez důkazů, pachatele ihned neodhalila. Pobaví, ale dlouhodobě nezaujmou a je to takové zbytečné plýtvání penězi.
Když jsem ale mezi tou záplavou thrillerů narazila na Nemilované, neváhala jsem. Hororů moc nemám a mám k nim podobný přístup, jako k výše zmíněným thrillerům. Nebojím se u nich, Kingovo To mě šíleně nudilo a ten konec... ten konec to úplně zabil. Z toho jsem poznala, jak moc je bublina kolem něj nafouklá. (To už je zajímavější práce jeho syna.) Každopádně ale jako čtenář Johna Saula zatím neznám a tak jsem si řekla, že je nejvyšší čas to s ním prubnout. Tím spíš, že ta obálka je skutečně pěkná, byť bych grafika odpovědného za zvolené fonty nejraději zabila za tu ohavnou kombinaci patkového a bezpatkového písma. Tak zbytečné... Na knihu se rozhodně těším a hádám, že až si nebudu vědět rady s diplomkou, tohle bude pěkná antistresová výplň.
PS: Článek tu měl být už před třemi týdny. Jenže... nějak jsem ho zapomněla publikovat. Gomenasai! ^-^
Já se oproti tobě úplně stydím – nejen, že teď nějak knihy nenakupuju, ale nějak vůbec nemám čas číst, přestože jsem si myslela, jak strávím léto se čtivem :(
OdpovědětVymazatAle to já si myslela taky a nakonec to dopadlo tak, že jsem četla úplně minimálně. A štve mě to. Tedy, ne že bych vůbec nečetla, ale spíš jsem knihy rozečetla, nebo jsem se v rozečtených posunula jen o určitou část, přičemž ale jejich četbu nedokončila. Místo toho jsem jen tupě koukala na anime a asijské horory. A vlastně ani v tom anime jsem neviděla to, co jsem si naplánovala. Navíc se obávám, že teď budu mít tolik práce se školou, že se to všechno ještě utlumí. Snad to změní nekonečné cesty MHD. :/
VymazatA držím pěsti, ať se ti zase brzy naskytne čas, chuť a příležitost na čtení. :)
Ale tak co naplat, když na to člověk neměl náladu, tak proč by se nutil. Vlastně bychom se neměly na sebe vůbec zlobit, protože jsme místo toho dělaly jiné věci, které nás v tu chvíli bavily. A dělat věci, co nás baví, je přece v životě to nejdůležitější – a ne mít dlouhý reading list :3
VymazatTo je samozřejmě pravda. :) Stejně se ale tomu sebemrskačství člověk tak docela neubrání. Ale jak říkáš, je to koníček a koníček má dělat především radost. :)
Vymazat