Znáte to? Máte napsat esej, otevřete proto Word, nějaké základní termíny pro přesnost dohledáte na internetu a pak začnete o zadaném tématu "inteligentně" polemizovat. (V mém případě o Lisabonské smlouvě.)
Čučíte do Wordu, kurzor bliká a z klávesnice se na Vás šklebí desítky písmen, číslic a interpunkčních znamének. V hlavě prázdno jako v tom hrnku s želvičkou, o který jste si ještě před půlhodinou hřáli dlaně. Žádná myšlenka, žádný nápad, jen to protivné slunce, co svítí přímo do očí. A Vy se nemůžete zvednout, protože jste nedokázali před lety podat dostatek argumentů pro to, abyste dostali noťas namísto stolního počítače.
A jen tak sedíte a čumíte a nevíte co by, až Vás napadne: "Tak se rozepíši nad něčím jiným."
Otevřete blogger, dáte "nový článek" a začnete psát o tom, jak momentálně vypadá Vaše zoufalá situace. Klávesnice najednou není úhlavní nepřítel a i v tom editoru se nachází víc než ten skomíravě poblikávající kurzor. Hle - text!
Zahřívací kolo máme tedy z krku a můžeme se vrhnout na něco konstruktivního, co zaručí Váš další postup studiem. Jenže...
Kurzor stále bliká a inspirace nepřichází. Takže co zbývá? Pustit si film a doufat, že to přijde příští víkend, protože nesnášíte stres a nechcete se trápit na poslední chvíli v říjnu. Zvlášť, když Vám eseje jdou a prochází Vám v nich i drzost nejvyššího kalibru. Protože co? Protože většina "zlých" profesorů miluje opozici.
Držím palce, aby se múza co nejdříve dostavila! :)
OdpovědětVymazatRaději ne. Nějak to vydřu i bez múzy. Ať se holka šetří spíše na diplomku. ;)
VymazatHaha, taky fakt :D
Vymazat