úterý 8. září 2015

Česká vs. americká zombie apokalypsa (srpen 2015)

Kam se ten srpen poděl? Připadá mi jako včera, kdy jsem psala souhrnný článek o červenci, a najednou tu je další měsíc. Nějak to uteklo. Srpen je nenávratně pryč a spolu s ním i mé poslední letní prázdniny se statusem studenta. Příští rok snad budu mít už stálou práci, plat, ze kterého se dá něco málo ušetřit a kdo ví, třeba se i konečně odstěhuji "do vlastního". Uvidíme.

S tím, co jsem za srpen přečetla spokojena nejsem. Říkám to rovnou. Ale hlavu nevěším. Co jsem začala zase jezdit do města, pomalu ale jistě se vracím ke čtení v MHD. V posledním týdnu jsem navíc opět pocítila takovou tu čtenářskou vášeň pro četbu a dokonce se i těšívám, až si vyšetřím chvilku na sezení v křesle pod lampou. Škoda jen, že si nemohu dovolit noci probdít, protože právě v noci se mi teď čte nejlépe, což ovšem znamená, že toho času až tak k dispozici není.

Navíc jsem se pustila do menšího předělávání knihovny, takže tu teď mám, lidově řečeno, bordel jako v tanku. Jenže to k tomu asi patří, když se jeden snaží trochu více zorganizovat ten svůj život a vše co s ním souvisí.


Čisté radosti mého života - Jan Šmíd
Dobrák - Jiří Kulhánek (ebook)
Staré dobré časy - Robert Kirkman, Tony Moore 


Čisté radosti mého života (Jan Šmíd)

Protože jsem se kdysi rozhodla, že se každý měsíc pokusím přečíst alespoň jednoho zahraničního klasika, popřípadě práci některého z českých autorů, dostala jsem se tentokrát k textu Jana Šmída, Nevěděla jsem o čem to je, kde se to odehrává, jaký je to žánr. Prostě jsem se zeptala na nejoblíbenější knihu a byla mi do rukou dána právě tato. A jaký byl výsledek? Nadšení.

Nebylo to nadšení v rámci něhož bych skákala radostí do stropu, k obsahu knihy se vracela každou volnou myšlenkou a okamžitě po dočtení sáhla po pokračování, ale bylo to takové to nadšení - jsem strašně ráda, že to s nimi mohu prožít. Kniha mě neuvěřitelně potěšila a několikrát jsem byla dokonce tázána, proč se při četbě tak blbě šklebím.

Proč, proč? Protože to byla docela legrace. Párkrát jsem se zasmála nahlas, užívala si některé rozhovory postav a Eileen mi neuvěřitelně přirostla k srdci (ne žena, ne auto, ale ta lvice Eileen). Navíc ty pasáže, kdy se ani nemluvilo, ale pouze probíhala tichá interakce mezi Eileen a Natem... Za mě prostě ano.

Kniha je sice poměrně hutná na popisy krajiny, měst/samot, společnosti, přesto ale, když Jan Šmíd píše o prostředí srubu, rozlehlých pláních, je to takové milé, uklidňující a člověk má pocit, že když vykoukne z okna, bude to tam. Chladné jezírko, šumící lesy a zurčící potůček...  Přesto se ale našlo i pár slabých míst, kdy jsem se dokonce občas ani četbou nebavila. Některé postavy, zvláště pak Natova vyvolená, mi nebyly moc sympatické. Toho, čeho jsem chtěla víc, tam bylo pomálu a ta místa, kde bych byla raději, kdyby ani nebyla, se neuvěřitelně táhla. Jenže to tak prostě někdy bývá.

Nejsem si jistá, jestli se ke knize ještě někdy vrátím, ale určitě se pročtu i pokračováním. Vidina Natovy ženy mě sice netěší, ale budu věřit, že ji Eileen zazdí a bude to minimálně stejně tak milé, vtipné a příjemné čtení, jako jednička. (4/5)

Cesta krve I: Dobrák (Jiří Kulhánek)

A aby těch českých autorů nebylo málo, pustila jsem se do rereadingu prvotiny Jiřího Kulhánka - Dobrák. Každý asi ví, o koho jde, jakým stylem píše a jak je kolem jeho knih zbytečné haló. Osobně si myslím, že to je autor, u kterého je škoda, že se dostal z "undergroundu" ve všeobecnou známost, že ho chce číst prakticky každý, a že se dostává i do rukou těch, kteří vůbec nechápou, že tohle je zkrátka speciální kategorie. Jen mu to celé ublížilo a způsobilo, že se už i Noční klub dostal na seznam těžce přeplacených děl. Kdysi jsem ho kupovala za běžnou cenu v obchodě, teď bych na něm vydělala i několik tisíc. Bohužel, v době, kdy vyšla Cesta krve, mi bylo teprve sedm a tak asi každý chápe, že jsem si tenhle kousek nechala ujít. Měla jsem dokonce šanci koupit klasicky i dva či tři díly Divokých a zlých, ale hloupost lidstva je nesmrtelná, takže si můžu tak akorát nakašlat.

Teď to asi působí, že si Kulhánka neuvěřitelně cením. Není to tak docela pravda. Je to skvělá četba pro chvíle, kdy chcete někoho zabít a neuvěřitelně si při tom odpočinete, ale ani já, která četla oba Noční kluby třikrát až pětkrát, nerozumím, proč je za to někdo ochotný zaplatit celé tisíce. Cestu krve jsem poprvé četla před deseti lety. Průběžně ji tiskla a každou přečtenou stránku předávala spolužačce. Kdo ví, kolik hodin tělocviku jsem strávily vyvalené na žíněnkách četbou. Mám na to hezké vzpomínky. Ale...

Oproti pozdější tvorbě je na Dobrákovi vidět, jak je slabý. Autor stále ještě našlapuje po špičkách, aby se náhodou někoho nedotkl, dává si pozor na výraznější kontroverzní témata a i ten vtip tam tak nějak ve větších dávkách chybí. Přehání to s popisy zbraní, které sice pro něj jsou typické a každým svazkem propere několik tun železa a vystřílí několik dalších tun nábojů, přesto ale tady to bylo silné kafe i na mě a nerozpakovala jsem se od údajů o rážích, nosnosti, zahřívání hlavní a popisech neviditelného vozu, s klidným srdcem distancovat. Když to totiž uděláte, o nic nepřijdete. 

Miluji "toho druhého". Nejlepší prostředek na dialogy osamělého bojovníka. Navíc je zde krásně ukázána podprahová břitkost lidské mysli a to, jak moc se někteří lidé kontrolují, aby toho druhého nepustili ven a neřekli to, co si skutečně myslí. 

Jak už jsem ale řekla, na Kulhánka je jeho prvotina poměrně slabá. Méně vtipu, méně gore, Přesto ale vůbec nechápu, proč se jí vzdal, proč ji zavrhl. Marketingový tah a nebo to je jen jeho povaha? Cestu krve si nechávám ve čtečce a určitě se k ní zase někdy vrátím. Přesto ale vím, že Kulhánek umí mnohem lépe, i když jeho poslední knihy (Stroncium a Vyhlídka na věčnost) jsou i proti Cestě krve daleko slabší. V současnosti si myslím, že má autor dobu úspěchů již za sebou, těží z pro něj typických šablon, vykrádá sám sebe a občas to přehání, přesto ho mám ale ráda. Jediné co mě ale štve je, jak na něm nakladatelství Crew profituje nadsazenou cenou, přičemž ale dalo do prodeje naprosto ohavný a nekvalitní paperback, který je z papíru, jenž si může bez rozpaků podat růžek s útržkem hajzlpapíru. (3,5/5)


Živí mrtví vol. I: Staré dobré časy (Robert Kirkman, Tony Moore)

Jako poslední jsem pak "přečetla" Staré dobré časy ze série komiksů The Walking Dead. Jednou si je pořídím všechny, momentálně mám pouze jen ten jeden. Ach, ta má patnáctiletá úchylka na zombie se zkrátka vždy nějak projeví. Jediné čeho lituji je, že není se zombies daleko více anime. 

Onen komiks jsem četla (znovu) spíše proto, protože jsem zde nechtěla psát jen o dvou knihách, navíc to byla taková výplň, když jsem neměla chuť na žádnou z těch třinácti knih, které již mám rozečtené. A jaké jsou tedy mé dojmy?

Komiksy hodnotit neumím. Styl kresby se mi líbí, většina charakterů rovněž. I na tak málo textového obsahu je jasně cítit, kdo má zhruba jaký psychologický profil. Ocenila bych snad jen trochu pochmurnější atmosféru, zvláště ze začátku, kdy se hrdina probouzí v nemocnici. Líbí se mi realističnost, že ve dne je prostě světlo a ne tma jako v pytli, přesto by to ale chtělo občas trochu víc té černé. Černé a červené. 

Toť vše. Nemám co víc k tomu říct. Jak jsem poznamenala výše - komiksy hodnotit neumím. (4/5)

2 komentáře:

  1. 13 rozečtených knih? No to ti tedy držím palce :D

    Souhlasím, Kulhánek je overrated.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je takové mé standardní číslo. Většinou to neklesá pod 8. :p

      No hlavně ty jeho dvě poslední knihy jsou úplně mimo. Nemám nic proti jeho nesmrtelným hrdinům, to k tomu žánru patří, ale ve Stronciu to totálně přehnal. A Vyhlídka na věčnost? V podstatě jen "zneužil" populárnost Nočního klubu k propagaci. Navíc i ten humor už je strašně laciný a úplně vypouští takové ty drzé narážky, které to vždycky osvěžily. Takže jsem nakonec i ráda, že nevydává moc často. :)

      Vymazat

Napiš. Klidně i ke starým článkům. Zpětná odezva je fajn. :)