neděle 5. července 2015

#1 Odškrtnuto - Připravit si sushi

Nejsem příliš temperamentní bytost, od života chci skutečně jen málo, přesto ale se najde pár maličkostí, které chci okusit i na vlastní kůži a ke kterým jsem se zatím nedostala či hned tak nedostanu. Ne že bych někde měla napsaný seznam, ale myslím na ně. Občas.

A tak mě shodou okolností napadlo, že bych právě těmto drobnostem mohla věnovat docela malý prostor i na blogu. Jednak proto, aby mě to trochu motivovalo plnit si svá "přání" častěji a jednak proto, aby to tu nebylo tak příšerně monotónní.

(pozn. fotky nejsou barevné kvůli špatnému osvětlení)

Většině lidí, kteří občas nakouknou na tento blog, pravděpodobně již došlo, že nejsem "jen" čtenář. Jsem bytost tíhnoucí k východu. A právě tato má vášeň(?) občas přerůstá i do mého běžného života. Odvíjejí se pak od ní jak mé zájmy a koníčky, tak i vnímání světa a osobnostní růst.

Jsem ovlivněna literaturou, filmy, jsem ovlivněna anime. Vždy když vidím herce, jak si v některé ze scén grilují maso přímo na stole či vybírají z mističek různé přílohy k rýži, slintám a přemýšlím, jak to asi chutná, zda by to šlo udělat i tady a jestli se mi vůbec kdy naskytne příležitost to okusit, aniž by se jednalo jen o středoevropskou náhražku. Proto když se mi naskytla možnost zdarma vyzkoušet balíček suroviny speciálně určených na sushi, nezaváhala jsem ani na okamžik a musela ho zkusit.


Nejsem žádná kuchařinka. Vaření pro druhé mě nebaví, jíst naše domácí jídlo také ne. Jsem takový ten bohémský typ - mrskni tam cokoliv, ono se něco stane. Recepty? Nuda. Proto je o mně známo, že prostě "neumím vařit". Já to ale vnímám tak, že mě jen nebaví vařit, ale když mi dáte návod, selským rozumem to prostě dám dohromady. Co udělám špatně, z toho se poučím a hotovo. Příště chybu neudělám. Proto nikdy nepochopím, jak se někdo může chlubit tím, že "umí vařit" a nebo naopak bědovat, že ne. Celé mi to připadá, jako jedna velká šaškárna. Že kecla bábovka? No bóže.

Co se týče naší evropské kuchyně, jsem zkrátka barbar. Kromě středomořských salátů pro ni v mé kuchyni není místo. Žádné omáčky (až na sýrovou), žádné vepřové (krom pořádně opepřeného plátku na gril), žádné knedlíky, brambor jen minimálně. Přesto ale když mám možnost chuťově experimentovat, experimentuji. Pak to také většinou vypadá tak, že když jdeme do čínské restaurace, ostatní si dají kung-pao či "nějaké" nudle a já... já skončím se sépií v pikantní omáčce. Oni jí a naskakuje jim ze mě husí kůže, já málem chrochtám blahem. (Tím se nepovyšuji, pouze shrnuji ty pravidelné zhnusené obličeje a otázky typu: "Jak to můžeš jíst?" Prostě můžu. Je to mňamka.)


Udělat si vlastní sushi byl můj dlouholetý sen. Ne že bych ho do té doby neokusila, ale udělat ho vlastnoručně a prolomit to "kouzlo"... Snad víte o čem mluvím. Takže když se naskytla ta možnost, tetelila jsem se blahem.

Balíček obsahoval všechny základní ingredience - řasy na dvě dávky, speciální rýži, ocet do sushi, nakládaný zázvor (ten příliš nemusím), sojovku a wasabi (zůstalo v lednici na horší časy - jedna z mých oblíbených pochutin), dokonce i "rohožku". Jediné, co scházelo, byla samotná náplň. Takže asi každý pochopí, jak jsem si nadávala, že jsem o den dříve "sežrala" plátky uzeného lososa, které jsem do toho mohla později dát. Ano, někdy se vážně chovám "prudce inteligentně". Takže jsem si ještě dokoupila surimi a mohlo se "kuchtit".

Všechno šlo hladce. Povařila jsem rýži, smíchala ji s octem, rozprostřela rýži a naskládala náplň. Jenže pak nastal prudký zlom - mělo se začít rolovat. Možná si někdo řekne, že je to přeci lehká věc, nic se nemůže stát a že se to prostě jen zamotá a konec. No, jenže tak to není. Člověk si musí uvědomit, že náplň se bude sesouvat a z vyhraněného místa utíkat, že navlhlá řasa křehne a tím pádem se trhá a že manipulace s tímhle promoklým těžkým válečkem zkrátka není vůbec sranda, pokud to chcete mít alespoň trochu hezké po rozkrojení a ne jen tak ledabyle zamotané.

Nakonec se mi, alespoň z mého subjektivního pohledu, válečky celkem povedly. První sice zůstal trochu povolený a tím pádem to nebylo úplně ono, ale ten druhý už se mi zdál docela v pořádku. Když jsem to pak nabízela k ochutnání, setkalo se to úspěchem. A to i přes to, že se v průběhu "montáže" neustále ozývaly komentáře typu: "Co to tu tak smrdí?" "Fuj, rybina."

Jsem se sebou spokojená. Jsem na sebe pyšná. Poplácávám se po rameni, protože nikdo jiný to za mě neudělá. A jsem hrozně ráda, že jsem si to vůbec mohla sama zkusit.

6 komentářů:

  1. Gratuluju k tak krásně povedenému suši! :) To moje mívá prostředek vždycky všude možně jinde, než uprostřed, takže se opravdu klaním :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To úplně chápu. Když jsem zahnula první záhyb a ucítila pod prsty, že to všechno leze ven... No nezůstala jsem potichu. :D Já se totiž ve vaření se vším hrozně "seru", takže všechno dělám 2x tak dlouho a třeba suroviny si chystám dopředu, protože už vím, že krájení zeleniny v průběhu restování nedávám. Takže když se mi začala náplň vzdalovat z vyhraněného prostoru, úplně jsem cítila, jak se mi nad hlavou dělá načuřený oblak vzteku. :D Ale u druhé "rolky" jsem už nedala majonézu po celé ploše, ale jen asi do poloviny a pod náplň a spojilo se to daleko lépe a tolik to neklouzalo. :)

      Vymazat
    2. No, já si zase říkám, že se to v žaludku stráví tak jako tak a vesměs na to kašlu :D

      Ty, Pet, už dlouho ti chci říct, že kdykoliv ti sem člověk napíše koment, na email mu přijde zpráva, že máš plnou schránku (klasická Mailer-Daemon chyba), takže předpokládám, že si necháváš zaslat upozornění o nových komentech, ale někde je asi chyba? :)

      Vymazat
    3. To ne, profil mám na mail, který běžně nepoužívám a mám ho jen na různé registrace, takže je klidně možné, že tam mám plnou schránku a tím pádem se hlásí ta chyba. Zkusím se do něj podívat a případně ho promazat. :) (Tedy jestli si vzpomenu na heslo. ^-^' )

      Jinak děkuji za každý tvůj nový komentář. Člověku pak připadá, že to tu alespoň trochu žije. :)

      Vymazat
    4. No jo, 582 zpráv. ^-^' Sice byly v koši z poslední návštěvy, ale nějak jsem zapomněla je z toho koše i vymazat. Tak snad už ti to žádnou chybu zase na nějakou dobu házet nebude. ;)

      Vymazat
    5. Ráda tě čtu a ráda komentuju, takže ticho tam, za to se neděkuje~ :)

      Vymazat

Napiš. Klidně i ke starým článkům. Zpětná odezva je fajn. :)