neděle 5. dubna 2015

Zápal plic a čitatelská neschopnost (březen 2015)

A ještě jednou si tu dupnu a svedu na několikatýdenní nemoc, že jsem nebyla schopná přečíst více knih. No ano, tohle je skutečně vše, co jsem za březen zvládla. A mrzí mě to, protože je to hluboko pod standart, který si běžně držím. 

Takže první čtvrtletí mohu obecně označit za jeden velký průšvih, který mě enormně oddaluje od každoročního plánu rozlousknout minimálně 100 svazků, což se mi povedlo jen asi 2x za život a i přesto to každý rok zkouším znovu a znovu. Je to taková má osobní válka, kterou věčně prohrávám, byť s úsměvem.


Mám právo se zničit - Kim Jongha
Bludiště odrazů - Sergej Lukjaněnko
Poslední oběť - Richelle Mead (ebook)
Dech - Sarah Crossan
Matrix recesed - Robertski Brothers
Železný polibek - Patricia Briggs (ebook)

Konec skuhrání, jdeme se podívat na to březnové listování...

Mám právo se zničit (Kim Jongha)

Ano, sotva jsem si tu knihu koupila a trochu se vzpamatovala, přečetla jsem ji. A bylo to vážně fajn čtení, byť ničím nepřekvapilo. Kvalitní práce s velkým množstvím myšlenek a nakousnutých témat, o kterých se povětšinou mlčí, tak, aby se nad nimi čtenář sám zamyslel a veškeré teorie rozvedl dál. Jedná se tedy spíše o knihu hloubavou, na zamyšlení, bez jednotvárného standardního příběhu, ve kterém by bylo vysvětleno veškeré jednání postav, jejich minulost, současnost i budoucnost. Ne, tohle není klasická beletrie, ve které člověk hledá dobrodružství, postavy se kterými se ztotožní a emočně vypjaté scény. Tohle je soubor myšlenek prezentovaný skrze dialogy nikdy neexistujících lidí, kteří, kdyby žili, byli by pravděpodobně velmi jedinečné, ovšem nešťastné, bytosti. Za mě tedy rozhodně ano a určitě s tímto autorem nekončím. (4,5/5)


Hlubina I: Bludiště odrazů (Sergej Lukjaněnko)

Co se týče Bludiště odrazů, udělala jsem si takový sentimentální re-reading. Sotva jsem knihu zaklapla, hned jsem z poličky vytáhla též druhý díl. 

Lukjaněnka mám obecně ráda. Je to jeden z autorů, na kterých jsem ve fantasy/sci-fi literatuře začínala a miluji ten jeho kontrast cizích světů versus naše běžná realita. Je sice pravda, že je to autor masový, který si nehraje na žádného hardcore pisálka, ale pokud hledáte někoho, kdo by Vám zprostředkoval přechod mezi těmi nejprostšími, nejprimitivnějšími kousky do světa těžkých klasiků ala Asimov, tohle je určitě dobrá volba. Lehkost, sympatické charaktery, nečernobílé pojetí dobra a zla, myšlenky, lehká kritika ruské společnosti a vůbec ta jeho schopnost člověka vtáhnout a nepustit. Je pravda, že co si tak vzpomínám, pokračování Lživá zrcadla se mi líbilo víc, přesto je ale tohle jedna z těch nadprůměrných knih, které určitě stojí za pozornost. (4/5)

Vampýrská akademie VI: Poslední oběť (Richelle Mead)

Hnus. Jen tohle jedno slovo by mi stačilo na vystihnutí kompletního obsahu knihy. Richelle má fajn styl, umí si pohrát s charaktery a tak vytvořit samostatně fungující postavy, které nesplývají v houfu ostatních, ale není to autorka, která by byla schopná utáhnout příběh na více jak tři svazky. A říkejte si co chcete, ale ukončení celé této série bylo trapné, předvídatelné a nesmyslné. Ani nechci pomyslet, kolikrát jsem němě prosila lidi kolem, ať mě po hlavě přetáhnou během čtení baseballovou pálkou a ukončí tak mé trápení. Nesmiloval se nikdo a já sebemrskačsky trpěla, protože já prostě knihy neodkládám. Ne, pokud o nich chci spravedlivě a oprávněně prohlásit, jak pitomé jsou.

Jsem ráda, že mám sérii za sebou a dávám od ní s klidem v duši ruce pryč. A kdo si ji koupí, byť za antikvariátní cenu, je podle mě idiot. První tři díly ještě ano, ale dál je to vyhazování peněz, byť by se jednalo i jen o 20 Kč. Napětí žádné, logika šla spát, vyústění prvoplánové až nechutně vyumělkované. A že tam byla nějaká ta krysa? Ale prosím, vždyť to bylo jasné už dávno. (1,5/5)


Dech I: Dech (Sarah Crossan)

A vidíte. Když jsem knihu kupovala společně s Monumentem 14, na rozdíl od Monumentu jsem čekala něco s nábojem. A nakonec mohu říct, že Dech vesměs nestojí ani za tu výprodejovou cenu. Dokonce si ani nejsem jistá, že kdyby vyprodávali i díl druhý, že bych po něm sáhla. Protože ať na to koukám jak chci, celkové pojetí je naprosto nereálné, neuvěřitelné a nefunkční. Postavy jsou bezduché, mdlé a disfunkční. Jejich jednání je bezpodnětné, roztěkané a všechno, úplně všechno, se odehrává v nereálně zrychleném čase. Nemá to emoce, nemá to napětí, situace jsou tak šablonovité, až to často bolí číst. Přesto jsem si ale na knihách našla i něco pozitivního. Kupříkladu celkové politické rozpoložení, byť v typicky americkém stylu, které, kdyby dostal do rukou kvalitní a zkušený autor, mohlo udělat docela slušné haló. Škoda, no. Ve výsledku to je jen tichý výkřik do tmy. (2,5/5)

Matrix Recesed (Robertski Brothers)

Neuteklo ani moc času a knihu jsem otevřela. Je to zvláštní, ale poslední dobou sahám po knihách, které jsem čerstvě koupila, což jsem dřív nikdy nedělala, nebo alespoň ne často. Každopádně co se týče Matrixu... První třetina byla vlastně i vtipná. Ne, že bych se řezala smíchy, ale určité pasáže byly tak zvláštně úsměvné a pro člověka, který Matrix nijak zvlášť nežere, i zábavné. Později to ale ztratilo grady a i když to není stylově úplně pitomé, ty narážky se občas prostě neubránily cyklickému opakování. Jenže to tak u parodií bývá. (3/5)

Mercedes Thompson III: Železný polibek (Patricia Briggs)

A jako takovou příjemnou tečku jsem nakonec zvolila Železný polibek, třetí díl série Mercedes Thompson. A přesně tak, jak mě druhý díl lehce negativně rozčaroval a vlastně i ve výsledku zklamal, byť to není na celkovém hodnocení až tak patrné, mě díl třetí zase navnadil. Sice jsem se trochu bála toho námětu, protože mě osobně nefilim vůbec netankují, ale... Najednou mi totiž přišlo, že se v sérii skutečně něco odehrává, byť za oponou, že postavy jen tak zbůhdarma neplácají a že to celé má vůbec nějaký smysl. Kniha se mi hodně líbila, přečetla jsem ji za chvíli a nebude trvat dlouho a určitě otevřu i čtvrtý díl. Přesto ale nemohu dát plné hodnocení. Jednak se tam opět řešilo zbytečně moc citů, druhak mi mozek drásaly ty neustálé rekapitulace, které se prolínají snad ještě i v polovině knihy a nakonec nemohu odpustit to, že Mercy v podstatě vůbec nezajímá, co je zač a kde jsou meze jejích schopností. Být na jejím místě, snažím se zjistit, kdo vlastně jsem a co všechno dokáži a nesmířím se jen s nejistotou a mlhavými představami, které mi vyplynou z předešlých událostí. Tím spíš, že má Mercy zjevně průpravu v listování starými dokumenty a hledání v minulosti. (4,5/5)


Tím končím březnové listování. A pokud si to někdo přečte, ráda bych věděla, po čem jste sáhli Vy v předešlém měsíci a jak se Vám to líbilo. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Napiš. Klidně i ke starým článkům. Zpětná odezva je fajn. :)