pátek 13. března 2015

Poslední štěk loňského roku (únor 2015)

Máme tu už 13. března a já se teprve teď dostávám k sepsání tohoto článku. A to vše jen a pouze proto, že mě po osmi letech dostala nějaká zákeřná mutace chřipky, která mě ani teď, po třech týdnech chrchlání, zvracení, horeček a blouznění tak úplně neopustila.

Konečně mám ale sílu vydržet u počítače déle jak pět minut, tak jsem se rozhoupala k tomu, abych tu těch pár komentářů ke knihám přečtených/dočtených v únoru vypotila, než se budu muset donutit s kudlou na krku k nevyhnutelnému studiu kreténského účetnictví.


Krevní pouto - Patricia Briggs (ebook)
Přijdu tě zabít - Kathy Reichs (ebook)
Spoutáni magií - Richelle Mead (ebook)
Robokalypsa - Daniel H. Wilson
Monument 14 - Emmy Laybourne
Moře nestvůr - Rick Riordan (ebook)
Pád Bastily I - Alexandre Dumas, st.


Tentokrát se jednalo především o e-booky, které patřily rovněž ještě do minulého roku. Musím se ale poplácat po ramenou, protože jsem nakonec stihla veškeré resty a teď už se mohu věnovat jen a pouze knihám patřícím čistě do roku 2015. To, že na to vůbec nemám sílu a jsem kvůli nemoci a škole v dosti nepříjemném skluzu, je už věcí jinou.

Mercedes Thompson II: Krevní pouto (Patricia Briggs)

Musím říct, že mě první díl hodně překvapil a z knihy jsem byla velmi nadšená. Ovšem to samé se nedá tak úplně říct o dílu druhém. Je sice pravda, že je to pořád čtivé, akční a romantika je zkrocena na příjemnou vedlejší kolej, ale celé mi to připadalo tak nějak... zbytečné. Ano, Krevní pouto je úplně zbytečná kniha, byť nadprůměrně napsaná. Jediný skutečný problém mám sice snad jen s tím "milostným" čtyřúhelníkem, který se kolem Mercedes postupně vytváří, přesto se ale nemohu zbavit pocitu, že pokud se za knihou ohlédnu, nevidím její hlubší smysl. Nevidím žádnou hlubší souvislost s knihou první, nevidím hlavní dějovou linii, která by oba svazky spojovala. Přesto se ale docela těším na knihu třetí a jsem zvědavá, jestli se konečně dočkáme i něčeho víc, než "obyčejného" boje znesvářených nadpřirozených bytostí. (4/5)


Temperance Brennan I: Přijdu tě zabít (Kathy Reichs)

Někdy v říjnu minulého roku jsem, po asi šestinásobném shlédnutí všech sérií Sběratelů kostí, dostala chuť podívat se na zoubek i knižní předloze slavného seriálu. A je pravda, že jsem byla připravená na vcelku velké odlišnosti od toho co znám z obrazovky. Rozhodně jsem ale nečekala, že ty odlišnosti budou až TAK velké. Seriál a knihy mají společné snad jen jméno Temperance a její zaměstnání antropoložky. Veškeré charaktery, kulisy a vůbec ten celkový náboj, který vlastní seriál, kniha neviděla ani z vlaku. Přijdu tě zabít je tedy zcela obyčejná detektivka zbytečně oblemcaná francouzštinou, bez zajímavých charakterů, bez napětí a se spoustou technických vysvětlivek, které mohou být sice zpočátku zajímavé, ale postupně se stávají spíše nudnými, otravnými a odrazujícími čtenáře od dalšího čtení. A co hůř, ony ani ty nasbírané důkazy dohromady nedávají žádné věrohodné odpovědi. Přiznám se tedy bez studu a hanby, že jsem v posledních sto stranách přeskakovala veškeré popisy analyzující důkazy vycucané z prstu a (SPOILER) už mě ani nepřekvapilo, že i samotný vrah tak nějak spadl z nebes, aniž by se vůbec představil. Jestli budu v sérii pokračovat nevím. Zatím mě to ale rozhodně neláká. (2,5/5)

Vampýrská akademie V: Spoutáni magií (Richelle Mead)

Vampýrská akademie. Co k tomu vůbec říct? Do třetího dílu to byla zábavná nenucená sranda, která sice měla své nedostatky a kvanta, kvanta, kvanta nelogických zvratů a chyb, ale dalo se to číst a člověk si při tom příjemně odpočinul. Jenže to celé s třetím dílem končí. Čtvrtý díl je jen uvzdychaná a zcela zbytečná výplň plná nepřiměřených slizkých slziček a smutku. Patetické cosi, co by zasloužilo spálit. 

A co díl pátý? Od čtvrtého nemá k pálení daleko. Veškeré zvraty jsou tlačené, násilné, nesmyslné, vůči charakterům jsem postupně ztratila veškeré dříve nabyté sympatie. Hlavní milostný pár by zasloužil vzít zprava pěstí a zleva o futra a vůbec by to potřebovalo všechny ty chcípáčské charaktery sehnat na jedno těsné místo a pustit jim plyn s trochou adrenalinu a nějakou tou látkou povzbuzující libido. Pak by se totiž všechno vyřešilo hned, nemusel by člověk číst ty trapné a zbytečné polemiky o tom, jak ona ho miluje a on ji milovat nemůže, protože právě prochází nějakou sebelítostnou krizičkou a celé ty tři poslední díly by se smrskly na dvousetstránkovou akčně-milostnou nabušenou jízdu, která by sice pořád byla jen nastavovanou zbytečností, ale alespoň by se to dalo číst. Tohle se totiž po většinu rozsahu číst vůbec nedá a nemít to ve čtečce, patrně s tím párkrát i mrsknu o zem a to s knihami jinak zacházím jako se svátostí. (1,5/5)

(Poznámka: Momentálně mám rozečtený poslední díl a je to úplně stejně zbytečné.)



Robokalypsa (Daniel H. Wilson)

Není to originální, není to akční, není to ucelený přímočarý příběh vycházející z bodu A a končící v bodu B. Jedná se o soubor krátkých příběhů, reportáží a záznamů, které nám postupně sdělují průběh války lidstva proti umělé inteligenci/umělé inteligence proti lidstvu. Jedná se tedy o podobný koncept, s jakým se čtenář mohl setkat již ve Světová válka Z. A to je právě ono. Už to tu bylo, byť namísto zombie se tentokrát setkáváme s umělou inteligencí. Ne že by mi tento "reportážní" styl vadil, ale už právě ve výše zmiňované knize jsem poznala, jak je tento stylistický podžánr velmi těžko uchopitelný. Je totiž vcelku obtížné u něčeho takového vytvořit pocit napětí, zajistit každému životnímu osudu originální a jedinečný nádech, neopakovat se a nevystavovat charaktery stále stejným situacím. A právě tomu se vyvarovat se ani jedné z knih nakonec nepovedlo. Nevím co bylo napsáno dřív, ale už jen kvůli těm zombie mi právě Světová válka Z seděla daleko více. Hlavní problém Robokalypsy vidím hlavně v tom, že jí chybí větší technická propracovanost, hlubší probírání se problematikou umělé inteligence, které by zde bylo nasnadě a také celkové nezvládnutí uchopení oné stylistiky. Jakýms takýms plusem ze strany marketingu ale zůstává, že se jedná o knihu psanou pro masy, ne pro zapřísáhlé sci-fisty, což by si mohlo získat širší čtenářskou obec. Čtivé, rychle ubíhající, ovšem až moc optimistické a nedotažené. Přesto ale knihu beru jako odpočinkový průměr, který nenadchne, ale ani přímo neurazí. (3/5)


Monument 14 I: Monument 14 (Emmy Laybourne)

Překvapení. Překvapení veliké a dokonce neuvěřitelně pozitivní. Když jsem si brala z výprodeje Monument 14, popravdě jsem k tomu měla trošku skeptický přístup, ale říkala jsem si, že prodat se to dá případně vždycky. Jenže jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem si nekoupila tak docela typickou dětskou knihu pro puberťáky, ale něco málo lepšího. Ano, kniha má své nedostatky a pár nelogičností, ze kterých by jeden občas dostal tik, ale také má jistou dávku originality. Hrdinové nezachraňují svět, ale pouze sami sebe. Prochází si duševními krizemi, byť by jejich psychologie mohla být rozpitvána do daleko větší hloubky, dokáží si stanovit priority, které posunou zbytečné věci do pozadí. Jejich hlavním motivem je přežít, ne řešit citové výlevy. Mají jistou zodpovědnost vůči mladším dětem a tu se snaží naplnit jak nejlépe mohou. A ani ten milostný trojúhelník není tak úplně typický, protože vše nesledujeme skrze středobod zájmu dvou chlapců, ale naopak ze strany onoho chlapce outsidera, který na milostné čáře absolutně prohrává. Takže tleskám, protože tohle je skutečně jedna z mála YA, která se vymyká klišé standardům žánru a nabízí čtenáři něco málo víc. Přesto ale nemohu odpustit autorce, že si dovolila v textu řešit takové pitomosti, jako nedostatečné kuchařské schopnosti svých svěřenců. Stačilo je totiž poslat do již několikrát zmiňovaného literárního oddělení, kde by si sehnali kuchařky pro začátečníky. That's all. (4/5)

Percy Jackson II: Moře nestvůr (Rick Riordan)

První díl byl fajn. Vtipný, svižný, rychle čitelný a do jisté míry i originální. Druhý díl byla ale vesměs nuda. Autor si neodpustil jistou šablonovitost, která se prakticky schodovala s dílem prvním a nemohla jsem si nevšimnout pár scén až nepříjemně připomínajících podobně slavnou sérii. Normálně mi nevadí, když se někdo nechává inspirovat, ale tohle už bylo trošku přes čáru. Navíc celkový námět byl tak trochu chudý a cestování Mořem nestvůr mě popravdě dosti nudilo a neshledala jsem na něm nic zábavného. Každé to nebezpečí, se kterým se hrdinové setkali, totiž mohlo být uchopeno daleko dramatičtěji a napínavěji a to i přesto, že každý ví, že se Percymu prostě nemůže nic stát, když má přežít ještě X dílů. Pro mě tedy dvojka jasně zaostává za jedničkou. Přesto se ale určitě pustím i do dílu třetího, byť ze mě poněkud opadla touha prožít celé toto poloantické dobrodružství. (3/5)


Paměti lékařovy VII: Pád Bastily I (Alexandre Dumas, st.)

Dumas, st. je jedním z těch klasiků, kteří mi celkově sedí. Má svůj typický styl, který mě dokáže pohltit, vtáhnout, učarovat. Přesto jsem ale byla Pádem Bastily zklamána. Vlastně je to první kniha, kterou jsem od něj četla, ale přitom mě nebavila. A přitom právě na ni jsem se z celé série Paměti lékařovy těšila nejvíce. Problém je v tom, že veškeré charaktery, kromě člověka kterého upřímně nesnáším už od prvního dílu, zmizely. Vzhledem k tomu, že uběhlo i několik desítek let od děje, který se odehrál v knize první, je to i pochopitelné, přesto ale to způsobilo, že jsem si k Pádu Bastily nedokázala vybudovat hlubší vztah a do čtení jsem se tentokrát musela spíše nutit i přesto, že oba svazky mají pouze něco málo přes 300 stran. Druhou polovinu jsem prozatím nečetla, takže knihu jako celek hodnotit nebudu. Přesto ale první polovině dávám známku průměrnou a myslím, že oprávněně. Snad příště, pane D. Každopádně se i tak budu na naše další setkání těšit.  (3/5)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Napiš. Klidně i ke starým článkům. Zpětná odezva je fajn. :)